Aleksander Brückner - Aleksander Brückner

Aleksander Brückner
Aleksander Brückner 1939.jpg
narozený(1856-01-29)29. ledna 1856
Brzeżany, Galicie, Rakouská říše (nyní Berezhany, Ukrajina)
Zemřel24. května 1939(1939-05-24) (ve věku 83)
Berlín, Německo
Národnostpolština
obsazeníUčenec Slovanské jazyky a literatury (Slavistika ), filolog, lexikograf a historik literatury

Aleksander Brückner (Polská výslovnost:[alɛkˈsandɛr ˈbryknɛr]; 29 ledna 1856-24 května 1939) byl a polština učenec z Slovanské jazyky a literatury (Slavistika ), filolog, lexikograf a historik literatury. Patří k nejpozoruhodnějším slavistům konce 19. a počátku 20. století a jako první připravuje kompletní monografie o historii polština a kultura. Publikoval více než 1 500 titulů a objevil nejstarší dochovaný prozaický text v polštině ( Kázání svatého kříže ).

Život

Brückner se narodil v roce Brzeżany (Berezhany) v Galicie, Rakouská říše, do rakousko-polské rodiny, která se tam přestěhovala Stryj o tři generace dříve. Studoval na německém gymnáziu v Lemberg (Lwów) pod Omelianem Ohonovským v Vídeň pod Franz Miklosich a v Berlín pod Vatroslav Jagić. Brückner nejprve učil na Lembergu (Lvovská univerzita ). V roce 1876 obdržel doktorát na vídeňské univerzitě a v roce 1878 jeho habilitace pro studii o slovanských sídlech v okolí Magdeburg (Die slawischen Aussiedlungen in der Altmark und im Magdeburgischen). V roce 1881 získal profesorský titul na berlínské univerzitě, kde dlouho (1881–1924) působil na katedře slovanské filologie. Získal prostředky na cestování a studium na své univerzitě a nepřetržitě pobýval v Berlíně 58 let až do své smrti. Byl členem mnoha učených společností, včetně Polská akademie učení v Krakov, Petrohradská akademie věd, Shevchenko Scientific Society v Lembergu a Bulharská akademie věd, stejně jako akademie v Praha a Bělehrad.

Brückner psal značně v obou polština a Němec o historii Slovanské jazyky a literatura o folklóru, staroslověnštině a Baltská mytologie ao dějinách polské a ruské literatury. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří historie polského jazyka (Lemberg, 1906), několik dějin polské literatury v polštině a němčině, historie ruské literatury, etymologický slovník polského jazyka (Słownik etymologiczny języka polskiego, 1927), práce o slovanské a pobaltské mytologii, encyklopedii starého Polska a čtyřsvazkové dějiny polské kultury (Krakov, 1930–1946). Brückner byl specialistou na starší období polské a slovanské kultury a byl objevitelem, tlumočníkem a vydavatelem nejstaršího známého rukopisu v polštině, Kázání svatého kříže. Měl nesrovnatelné znalosti středověké polské literatury, kterou znal z původních rukopisů, a byl odborníkem na polskou literaturu renesance a raného novověku.

Brückner se obecně snažil zvýšit prestiž staré slovanské kultury jak v očích Němců, mezi nimiž pracoval, tak v očích Poláků, se kterými sympatizoval. Kritizoval ruskou autokracii a centralizovaný ruský stát své doby, včetně ruských liberálů (Kadety ), který podporoval centralizovaný stát a postavil se proti federalismu nebo národní autonomii pro neruské národy Ruské říše. Během První světová válka, upřednostňoval Centrální mocnosti ale postavil se proti Brestlitevská smlouva, o kterém se domníval, že je do značné míry namířen proti ožívajícímu Polsku, a navíc učinil hluboké ústupky Polsku Ukrajinci ve své rodné východní Haliči. Nejdůležitější však vždy bylo stipendium, nikoli politika.

U nejdůležitějších otázek slovanské vědy věřil, že ve starověku měly slovanské a baltské jazyky společného předka, a vždy zdůrazňoval toto společné balto-slovanské pouto. Umístil původní vlast Slovanů dále na západ než většina slavistů, na území dnešního Polska. Věřil, že apoštolové Slovanům, Cyrila a Metoděje, Myšlenku na jejich misi si vytvořili sami, a pozvání od bagatelizoval Morava; a nakonec v polemice s ukrajinština historik Mykhailo Hrushevsky, zaujal normanský postoj k počátkům Rus, s důrazem na jazykové a historické důkazy o skandinávském spojení.

V roce 1924 odešel z univerzity do důchodu a většinu času trávil psaním stručných historií polské kultury a jazyka, zejména období starého Polska. Po jeho smrti v Berlíně nepublikovala jeho finální kniha, krátká německá jazyková syntetická historie polské kultury.

Bibliografie

  • Aleksander Brückner 1856-1939 vyd. Władysław Berbelicki (Varšava: PWN, 1989). 318 s. Systematická bibliografie jeho děl v polštině, němčině atd., Které předchází krátký biografický úvod a několik pamětí jeho kolegů a přátel.
  • Słownik etymologiczny języka polskiego (1927)

Práce v angličtině

  • Literární historie Ruska, vyd. E.H. Minns, trans. H. Havelock (London: T.F. Unwin, 1908). xix, 558 stran.

Práce v němčině

  • Litu-Slavische Studien, Die Slavischen Fremdwörter im Litauischen Alexander Brückner, Weimar 1877
  • Randglossen zur kaschubischen Frage, Archiv für slavische Philologie 1899
  • Geschichte der russischen Litteratur, Lipsko 1905[1]
  • Russische Literaturgeschichte, 2 Bd., Berlin / Leipzig 1919
  • Polnische Literaturgeschichte, Berlín / Lipsko 1920
  • Geschichte der polnischen Literatur, Lipsko 1922
  • Die Slaven. Religionsgeschichtliches Lesebuch, Tübingen 1926

Viz také

Reference

  1. ^ Morfill, W. R. (Duben 1906). "Geschichte der russischen Literatur A. Brückner “. Modern Language Review. 1 (3): 259–261. JSTOR  3713626.
  • Jan Otrębski „Aleksander Bruckner w dziesiątą rocznicę śmierci,“ Slavia occidentalis, XX (1960), 1-46.
  • H. Pohrt, „Beiträge zum Wirken des Slawisten Aleksander Brückner v Berlíně, 1881-1939), Zeitschrift für Slawistik, XV (1970), 90-102.
  • W. Kosny, "Aleksander Brückner: Slavista Ein polnischer v Berlíně jako Dolmetscher der Geister" ", Zeitschrift für Slawistik, XXXVI (1991) 381-91.
  • Weintraub, Wiktor (listopad 1946). „Aleksander Brückner, 1856-1938“. Slovanská a východoevropská revize. 25 (64).
  • Wiktor Weintraub, "Aleksander Brückner (1856-1939)," v Národ a historie: Polští historici od osvícenství po druhou světovou válku, editoval Peter Brock, John D. Stanley a Piotr J. Wrobel (Toronto: University of Toronto Press, 2006), s. 197–212. Článek v angličtině.